Podivuhodný případ Liverpoolu FC

Publikoval: Martin Kopecký úterý 4. listopadu 2014

Vícemistr Anglie se potácí v kruzích a ztratil svůj lesk, který tak pracně nabíral v minulé sezoně.

Zklamaný Steven Gerrard při zápase s Newcastlem.

Byla to jízda pohádkou. Sezona 2013/2014 znamenala pro nejúspěšnější anglický klub, Liverpool FC, návrat mezi evropskou fotbalovou elitu. Tým Brendana Rodgerse předváděl ofenzivní fotbal, kterému mohl konkurovat jen Ancelottiho královský Real Madrid. Jen "shodou náhod" tak Reds utekl dlouho chtěný titul anglické Premier League. Posuďte sami: 101 nastřílených gólů, dva nejlepší střelci soutěže v útoku a šňůra 16 zápasů ze kterých Liverpool FC odešel neporažený (od 1. ledna 2014 do 20. dubna 2014, 14 výher a 2 remízy). Suarez a Sturridge, vedoucí ofenzivní linii LFC s 52 góly, se stali kultem, vrátila se zkratka SAS z dob Shearera a Suttona... Ale na nesmrtelnou slávu to znovu nestačilo. Liverpool se však po dlouhých 5 letech znovu kvalifikovali do Ligy mistrů, kterou sám 5x vyhrál, a zdálo se, že se na Anfieldu konečně blýská na lepší časy.

Následující léto bylo pro klub od řeky Mersey jedním z nejrušnějších za poslední dekádu. A možná i tím nejdůležitějším. Luis Suarez odešel 75 milionů liber do FC Barcelony a Liverpool tak ztratil svého nejlepšího hráče, který společně s Cristianem Ronaldem získal evropskou Zlatou kopačku (oba vstřelili shodně 31 gólů, nicméně Ronaldo 6 z nich vstřelil z penaltových kopů, Suarez penalty přenechával Stevenu Gerrardovi). Brendan Rodgers stál před velkou výzvou: doplnit úzký kádr a nahradit svého nejlepšího hráče. V sezoně 2013/2014 Liverpool FC těžil ze svého nepříliš širokého kádru. Nezatížen evropskými poháry se mohl soustředit pouze na ligu, a i když jim dělala starost zranění, skoro až rodinná skupina hráčů ze sebe na hřišti pokaždé dokázala dostat maximum a jejich týmový duch byl přímo učebnicovým příkladem. Nicméně bylo jasné, že Reds nemohou vstoupit do Ligy mistrů s hráči jako Iago Aspas nebo Aly Cissokho a tak přišlo rapidní posilování kádru. Brendan Rodgers si nakonec přivedl 9 hráčů: Adama Lallanu, Dejana Lovrena, Maria Balotelliho, Alberta Morena, Rickieho Lamberta, Emreho Cana, Javiera Manquilla, Lazara Markoviče a Divocka Origiho (ten zůstal ve svém klubu Lille ještě sezonu na hostování). Celková cena bezmála 117 milionů liber. Průměrný věk 23 let. Bez 32letého Rickieho Lamberta dokonce 22 let. Rodgers ve svém nákupu vsadil na mladé hráče, kteří Liverpoolu přinesou středně až dlouhodobý úspěch. Lazar Markovič je považován za jeden z největších ofenzivních talentů Evropy, Emre Can je skloňován mezi nejlepšími mladými německými záložníky, Alberto Moreno a Javier Manquillo jsou budoucností krajní obrany španělské reprezentace. Divock Origi své umění předvedl i na Mistrovství světa v Brazílii, kdy za belgický národní tým dokázal vyřadit ze základní sestavy Romela Lukaka. Někteří z těchto hráčů přišli do základní sestavy, jiní zatím pouze jako rozšíření kádru. Třemi nejvýraznějšími nákupy jsou ale Adam Lallana (nejdražší hráč celého období - 23 milionů liber), Dejan Lovren (nejdražší obránce v historii LFC - 20 milionů liber) a Mario Balotelli, který za 16 milionů liber přišel jako výhodný risk. Kde je ona náhrada za Suareze, ptáte se? Neměla být potřebná, tým měl stát na druhém nejlepším střelci PL 2013/2014, Danielu Sturridgeovi. Jenže jeho zdraví je pověstné svou vetchostí, Sturridge se zranil na reprezentačním srazu, Rodgers vedl s manažerem Albionu, Royem Hodgsonem, mediální válku a Sturridge tak zatím za Liverpool FC odehrál jen 3 zápasy v nichž střelil 1 gól. To se odráží i na celkovém postavení týmů v tabulce. Po 10 odehraných zápasech je Liverpool FC na sedmém místě se 14 body a gólovým rozdílem rovným 0. Což je na anglického vicemistra s tak kvalitním kádrem dost špatná vizitka.

Pasující výjev. Frustrovaný Mario Balotelli shrnuje dosavadní sezonu LFC.

Nejsou to jen body, které Reds postrádají. Je to i herní tvář. Ten neustále presující a dravý tým z minulé sezony, který byl mnohokrát pastvou pro oči a rozdával "bůry" na potkání, je pryč. Liverpool od začátku sezony podal jeden dobrý výkon a to proti Tottenhamu Hotspur, který na vlastním hřišti prohrál s LFC 0:3. Jediný zápas, ve kterém Rodgersova družina připomínala fotbalovou poezii z nedávné doby. Otázka proč se tak děje vězí v hlavě nejednoho fanouška i fotbalového experta. Faktorů může být hned několik. Začněme u již zmiňovaného přestupového okna. Liverpool sice vhodně doplnil kádr, ale postavil svůj tým na jednom opravdu kvalitním útočníkovi, který je známý svými zraněními. Očekávání ohledně Maria Balotelliho byla od začátku klubem tlumena a jak se následně v sezoně ukázalo, právem. Ale i Super Mario nebo Lambert nebo čtvrtý útočník Fabio Borini by dávali góly, pokud by k tomu měli šance. Liverpool v loňské sezoně držel úctyhodnou statistiku - 1 střela každých 5 minut. V jejich posledním zápase v St. James Parku, proti Newcastlu, který prohráli 0:1, zaznamenali pouhých 6 střel za celý zápas. S Luisem Suarezem neodešly jen góly, ale také nesmírná kreativita. Suarez sám vytvořil 87 šancí a připsal si 12 asistencí. Není třeba dodávat, že jeho pohyb samotný vytvořil šance, které mu ani připsané nejsou. Jak Liverpool vyřešil tento problém? Adamem Lallanou. 26letým anglickým reprezentantem, který přišel za 23 milionů liber ze Southamptonu. Nadhodnocený a přeplacený? Značně. Proč? Protože byl ohodnocen na základě jedné sezony. Po sezoně 2012/2013 by Adam Lallana nebyl ani na jednom z fanouškových transfer listů. Po sezoně 2013/2014 se dostal rovnou na ten Liverpoolu FC. Proč se na Lallanu nedíval žádný jiný tým z Top 7? Možná proto, že Lallana, byť značně technický hráč s dobrým vedením balonu, za dvě uplynulé sezony zaznamenal 12 gólů a 11 asistencí? Aby se hráč zasadil do kontextu, fanouškům Reds dobře známý Charlie Adam měl ve své sezoně v Premier League 12 gólů a 8 asistencí. Momentálně za United hrající Ashley Young, který je brán jako průměrný nákup manchesterského velkoklubu, za své dvě poslední sezony v Aston Ville zaznamenal 12 gólů a 17 asistencí. Čísla hodná nejdražšího posílení útoku? V žádném případě. Někteří fanoušci tvrdili, že Lallana se ani nemůže dostat do nejlepší sestavy Liverpoolu - přes Hendersona, Coutinha a Sterlinga. A skutečně se tak děje. Adam dokonce ani nezasáhl do zmiňovaného prohraného zápasu proti Newcastlu! Nejdražší posila celého letního přestupového období a největší posílení útoku proseděla celý zápas na lavičce náhradníků. Když za někoho utratíte 23 milionů liber, očekáváte buď mladého hráče (19-20) s potenciálem být světovou hvězdou (příklad Lazara Markoviče, který ve 20 letech přišel za 20 milionů liber - a kvůli Lallanovi a dalším na něho vzniká zbytečně velký tlak, i když si teprve zvyká na novou ligu, kulturu i jazyk) nebo hráče, který je již na hraně se takovou hvězdou stát a to ve věku 21-24. A minimálně by měli být jasným členem základní sestavy. Proto byli Philippe Coutinho a Daniel Sturridge považováni za tak výjimečné obchody - protože Liverpool za ně zaplatil polovinu toho, kolik měli skutečně stát. Luis Suarez přišel do Liverpoolu ve 24 letech, následujících pár vět máte čas tipnout si, kolik za něj Reds vlastně zaplatili. Kdyby Adam Lallana podobná čísla zaznamenal v 19, pak je jeho cena adekvátní. Lallanovi je však 26 let a za takovou cenu by měl být na hraně světového hráče, podobně jako když do Liverpoolu přišel Suarez - za zhruba 23 milionů liber. Ano, Liverpool FC zaplatil stejnou částku za dva natolik kvalitami rozdílné hráče. A tak se děje, že Adam Lallana není tahounem týmu, kterým měl být. Že se spíše plete do cesty Hendersonovi, Sterlingovi nebo Coutinhovi, případně rovnou sedí na lavičce náhradníků. A tím Rodgersovo (ne)povedené vykoupení Southamptonu nekončí.

Adam Lallana na tiskové konferenci Ligy mistrů před utkáním s Basilejí, které Reds prohráli 0:1.

Jestli měl Liverpool s něčím v minulé sezoně problém, byla to obrana. Reds mnohokrát uhrávali výsledky jako 6:3, 3:2 či 4:3. Jejich 101 nastřílených gólů jim kazila opačná statistika, Reds totiž obdrželi 50 gólů, nejvíce z celé Top 5 (pro porovnání, vítězové ligy City jich dostali 37, třetí Chelsea dokonce jen 27). Čímž se dostáváme k Dejanu Lovrenovi. 20milionová posila, rovněž ze Southamptonu, měla podle Rodgerse vyřešit problémy LFC s obrannou hrou. Podle manažera LFC se jedná o vůdčí typ, který jeho týmu tolik chybí a všestranného stopera, který pozvedne obranu Reds na jinou úroveň. Jenže. Každý kdo Lovrena sledoval déle než jednu jeho sezonu za Southampton v Premier League (kde rovněž ukázal všechny svoje nedostakty v plné kráse, ale byl krytý defenzivními štíty Schneiderlin - Wanyama) věděl, že Lovren je průměrný stoper, který nehrával ani v Lyonu, že rozhodně není lídrem (rozhazování rukama a řvaní na všechny okolo neznamená vůdcovství) a hlavně že je to stoper na levou stranu. Většina fanouškovské základny Liverpoolu očekávala náhradu za průměrného pravého stopera Martina Škrtela, který sice v sezoně 2013/2014 vstřelil 7 gólů, ale více jich stál. Na levém stoperu se měl prezentovat Mamadou Sakho, který byl právem viděn jako budoucnost středové dvojice LFC. Rodgers měl ale jiné plány. Obranu vybudoval právě kolem Škrtela a přivedl mu nového partnera, který je v podstatě Škrtel 2.0, jen na druhé straně. Oba dva postrádají jakýkoliv smysl pro poziční hru, nejsou dostatečně důrazní, dostatečně chytří, ani dostatečně kvalitní. Dejan Lovren byl od začátku sezony na vině u většiny gólů, které Liverpool FC obdržel. I tak si ale dále drží místo v základní sestavě (i díky tomu, že Sakho je už delší čas zraněný). K velkému potěšení protihráčů, nutno dodat. Obzvláště těch Realu Madrid. Liverpool FC dnes cestuje na Santiago Bernabeu, aby se v Lize mistrů utkal se španělským královským klubem, který již tým od řeky Mersey znemožnil na Anfieldu, kde Reds prohráli 0:3. Napsat, že Real Madrid se ani nezapotil není hyperbolou, ale pouhým faktem. Obrana LFC budila salvy smíchu mezi širokou fotbalovou základnou, tak jako po celou probíhající sezonu. Aby se nám naskytlo pochopení pro Rodgersovu volbu koupit Lovrena za neuvěřitelné peníze, i když to příliš nedávalo smysl, stačí se podívat na několik jeho slov před dnešním zápasem: „Naše obranná hra se dostala pod palbu kritiky. Není ani zdaleka tak špatná, jako se říká. Ano, naše obrana je frustrující, protože děláme spoustu chyb a dostáváme laciné góly. Ale že by byl tým někým rozebrán, to se mockrát nestalo,” říká tak trochu si protiřečící Rodgers, jehož tým prohrál doma s Aston Villou 1:0, venku s West Hamem 3:1, s Basilejí 1:0 a s Newcastlem 1:0. Týmy vás ani rozebírat nemusí, body stojí i právě ty laciné chyby, kterých bylo minulou sezonu tolik a v té momentální nemizí, naopak. Rodgers dále pokračoval: „Když máte útočnou filosofii jako my, tak budete o něco méně úspěšní v obraně, protože nesedíte s 9 hráči za balonem.” To je sice pěkné, ale Manchester City v sezoně 2013/2014 vstřelil ještě o jeden gól více než Liverpool a inkasoval jich o 13 méně. A v té momentální má Liverpool FC gólový rozdíl v lize na čísle 0, takže o nějakou ofenzivní smršť se ze strany Reds skutečně nejedná. Pokud tedy Rodgers skutečně věří slovům, která řekl - a vše nasvědčuje tomu, že ano - není pak těžké pochopit, proč Rodgers zvolil právě Lovrena a proč i nadále ignoruje defenzivní úkony posledního záložníka, v terminologii Rodgerse „kontrolora”, kterého pod jeho vedením hraje 34letý Steven Gerrard.

Dejan Lovren slaví svůj vítězný gól proti Swansea, který poslal LFC do dalšího kola ligového poháru.

Po bitvě je každý generál, ale dá se říci, že pokud by Liverpool FC v lednovém přestupovém období v roce 2014 přivedl defenzivního záložníka (což dnes již neznamená tupého hráče s úkolem lámat nohy, stačí se podívat na Busquetse, Martineze, Khediru, ale třeba i Badelje, Carvalha či M'Villu), obdržel by méně gólů a tím pádem vyhrál titul. Brendan Rodgers se rozhodl tento post ignorovat a hrát na něm právě kapitána týmu, Gerrarda. Důvodem je hlavně Gerrardův přihrávkový rejstřík, díky kterému by měl v podstatě řídit celou hru Liverpoolu, podobně jako to kdysi u Reds dělal Xabi Alonso (aby to následně dělal i v Realu Madrid a nyní v Bayernu Mnichov). To je poměrně pochopitelná premisa, nicméně tento hráč také musí být defenzivně disciplinovaný. Jak Rodgers sám řekl, jeho tým nesedí za balonem - hra Liverpoolu většinou vypadá tak, že mezi dva stopery zapadá právě „kontrolor”, tedy Gerrard a krajní obránci se vysunou vysoko nahoru, až do pozic falešných křídel. Liverpool je tak velice zranitelný, pokud celý tým nepracuje tak, jak má. Jak si myslíte, že 34letý Gerrard zvládá výbušné náběhy mladých ofenzivních záložníků? Přesně tak. Problémy však nejsou jen v mezihře či z protiútoku, Liverpool FC je velmi špatně chráněný před vlastní 16kou, kam se dostává spousta odražených balonů, které nesbírá záloha, ale protihráči. Toto je znovu prostor, ve kterém musí být dominantní „kontrolor”. V případě Gerrarda se tak znovu neděje. Pokud by za sebou Gerrard měl kvalitnější stopery, zřejmě by místo 5 gólů Liverpool inkasoval třeba jen 2 nebo 3. Jenže nemá, má za sebou duo Škrtel - Lovren, pozičně jasně nejhorší stoperské duo z Top 7. To znamená spoustu potíží i pro nepříliš jistého Simona Mignoleta v bráně a na pohromu je zaděláno. Rodgers ale věděl, do čeho nově příchozí stoper půjde. A vybere Lovrena, který měl pravděpodobně to nejlepší krytí z celé ligy. Ale Liverpool i s Gerrardem na této pozici málem vyhrál ligu, říkáte si. Ano, málem. To je velmi důležité slovo. To zaprvé. Zadruhé, když Liverpool málem vyhrál ligu, tak se opravdu prezentoval ofenzivní smrští. Arsenal na Anfieldu během prvních 20 minut prohrával 4:0. To týmům obyčejně moc nepřidá a po zápase bylo již v prvním poločase, Gerrarda tak neměl kdo otestovat. Navíc, hnán vidinou titulu, se Gerrard mnohdy vyhecoval k velmi dobrým výkonům, které jsou ale po většinu sezony v jeho věku neudržitelné. Když přišly na řadu kolapsy proti Palace a Chelsea, bylo již pozdě. Útok vyhrává zápasy, obrana tituly, říká se. V případě Liverpoolu FC to tak platilo. A o to více platí momentálně. Odchodem Suareze a příchodem Lallany a Balotelliho se Liverpool v útoku oslabil, ale obranu nechal stejně průměrnou, možná i horší. Čí je to vina? Samozřejmě manažera.

Zvládne Brendan Rodgers jako první manažer v historii LFC postupně upřednostňovat ostatní hráče (jako např. vícekapitána týmu, Hendersona, na obrázku vlevo) na úkor klubové legendy?

Tento komentář není óda na vyhazov manažera LFC. V žádném případě. Rodgers dostal LFC zpět, kam patří, ale zdá se, že si při své nezkušenosti ukousl až příliš velké sousto. Ve svém novém kontraktu vyžadoval větší kontrolu nad přestupy (do té doby o nich rozhodovala přestupová komise složená z předních scoutů a dalších odborníků) i nad dalšími věcmi v klubu. V sezoně 2013/2014 se soustředil pouze na koučing a byl dva body od titulu. Momentálně zasahuje do více věcí a je na sedmém místě. Ano, po pouhých 10 zápasech, s novým kádrem, ale přeci jen se stejnými chybami. Rodgers již několikrát dokázal, že LFC nemůže hrát s dvoučlenným středem zálohy, protože Gerrard ho není schopný uběhat. Spousta Angličanů Gerrarda nemusí kvůli jeho výkonům v reprezentaci, které byly o dost horší než v Liverpoolu. Čím to? Gerrard za Albion nastupoval ve dvoučlenné záloze, na kterou nikdy nebyl dostatečně defenzivně disciplinovaný. Bývalý manažer Liverpoolu, Rafael Benitez, to poznal a vytáhl Gerrarda z hlouby pole více dopředu, nejdříve na pravé křídlo a poté na podhrot. Gerrard zažíval nejlepší roky kariéry v LFC. A stejně tak Liverpool, protože středovou dvojici tvořilo duo Alonso - Mascherano, ofenzivně ale hlavně defenzivně disciplinovaná dvojka. Nicméně se všemi těmito důkazy Rodgers od začátku sezony s Liverpoolem hraje formaci 4-2-3-1, která dvoučlennou zálohu s Gerradem zahrnuje. Již zmíněný nejlepší zápas sezony, vítězství 3:0 nad Tottenhamem, Liverpool odehrál se 4-4-2 diamantem (kterému momentálně zoufale chybí Sturridge). S formací 4-2-3-1 se Liverpoolu zoufale nedaří, jejich fotbal je takřka nekoukatelný a nepřináší ani body. Rodgers ji však neustále týden co týden praktikuje. Proč? To ví zřejmě jen on. Pokud se podíváme na hráče přivedené v letním přestupovém období, je jasné, že Rodgers nechtěl hrát diamant tak jako v minulé sezoně, kdy nad jeho špicí nastupovalo duo SAS, ale spíše 4-3-3. Emre Can, Rickie Lambert a Adam Lallana jsou pravděpodobně jediní hráči, kteří mohou hrát 4-2-3-1 a nebýt nijak omezení. Lazar Markovič, Mario Balotelli, Divock Origi, ale i současní hráči jako Daniel Sturridge, Raheem Sterling nebo Philippe Coutinho jsou nejlepší ve 4-3-3. Tříčlenná záloha je vzhledem k neposaditelnosti Gerrada pro LFC nutností, Rodgers ji ale neustále ignoruje. Stejně tak fakt, že Raheem Sterling, Philippe Coutinho a Lazar Markovič ze sebe nedostanou ani polovinu toho, jako když by hráli 4-3-3. Tohle je něco, co Rodgers v minulé sezoně dokázal změnit v průběhu jednoho zápasu. Okamžitě poznal, kde je chyba a jedním či dvěma střídáními ji dříve či později vyřešil. Proč tak nedělá nyní? Doléhá na něj tíha Ligy mistrů a širokého kádru? Bývalý asistent Alexe Fergusona v Manchesteru United, Rene Meulensteen, který za jeho působení u největšího rivala LFC vyhrál 3x ligový titul, 2x ligový pohár a jednou Ligu mistrů, Rodgerse otevřeně kritizoval za nedostatek zkušeností v jeho trenérském kádru: „Má kolem sebe lidi, kterým věří, a o kterých si myslí, že jsou ti správní. Ale já osobně si myslím, že by mu pomohlo, kdyby měl ještě někoho, kdo to zažil [Ligu mistrů], kdo to zná a pohyboval se v tom. Jeho trenérský tým je stejně nezkušený jako on. Hrát v Premier League a v Lize mistrů, to vyžaduje úplně jiný rytmus, úplně jiný herní styl a jiný management týmu v průběhu týdne. To jsou věci, které musíte vědět a je možné, že je Rodgers a jeho tým nevědí.” Rodgersovi by se pomoc rozhodně hodila. Ať už na pozici v trenérském týmu nebo na pozici "DoF", což je zkratka pro anglický výraz Director of Football (v překladu fotbalový ředitel), který řídí vyjednávání na přestupovém poli. Samotný Rene Meulensteen je sice ex-United, ale rozhodně by byl pro Liverpool FC obrovskou posilou.

Brendan Rodgers má před sebou nelehký úděl.

Rodgers a Liverpool ale nejsou jedinými týmy, kterým se nedaří. Everton, Tottenham, Manchester United, ale i Arsenal či Borussia Dortmund. Kloppův Dortmund je v Bundeslize dokonce až na předposledním 17. místě. Znamená to, že je Jürgen Klopp špatný manažer? Jistěže ne. Stejně tak jako v případě Brendana Rodgerse. A fanoušci Liverpoolu FC tohle dobře vědí. A jejich trpělivost je pravděpodobně svatější než u jakéhokoliv jiného týmu. Nicméně Rodgers by měl alespoň ukázat, že je schopen poučit se z chyb. Je jasné, že sezona Liverpoolu se postupně zlepší, to už je u týmu z Anfieldu tradicí, ale fanoušci platí velké peníze, aby mohli vidět svůj oblíbený klub a své oblíbené hráče a zatím se jim dostává jen nezáživných výkonů bez nadšení s tvrdohlavým manažera, který se týden za týdnem opakuje. Právě v takové době je ale trpělivost zřejmě nejdůležitější. Svou daň si jistě vybrala i nesmírně náročná předsezonní příprava poznamenaná Mistrovstvím světa v Brazílii a tour po USA. Tato příprava je zaměřená tak, aby hráči „vybuchli” ve druhé polovině sezony. Otázkou však zůstává, zda nebude již na splnění předsezonních cílů, tedy opětovné umístění v Top 4, příliš pozdě. Pro samotného Rodgerse pak tato sezona představuje další výzvu, která ho může posunout na další úroveň a pomalu mu zařizovat místo mezi manažerskými velikány LFC. Zda tento nelehký úkol zvládne nebo bude jeho gilotinou, ukáže až čas. A i když nás tedy zatím u Liverpoolu FC a i dalších výše zmíněných týmů nečeká fotbal plný fotbalové poezie, bude zajímavé sledovat, jak se budou jednotlivé kluby v sezoně vyvíjet a stoupat či klesat tabulkou. Hráči Brendana Rodgerse podstoupí náročnou zkoušku již tento týden, kdy dnes večer vyběhnou proti Realu Madrid na Santiago Bernabeu, aby následně v sobotu přivítali na Anfieldu lídra Premier League, Chelsea. Těžko si představit těžší test. A nebo lepší odrazový můstek?

*Statistiky a některá další čísla převzána z webu squawka.com*