úterý 10. června 2014
Překlad zajímavého pohledu fanouška Barcelony, aneb proč je Cesc Fabregas hráčem, který v posledních letech nejvíce poškodil FC Barcelonu.
Momentální reimaginace Cesca Fabregase jako skvělého a důležitého hráče, namísto toho břemene kterým byl v závěru uplynulé sezony (a ve valné části jeho barcelonského angažmá), mě donutila v krátkosti sepsat můj názor na jeho osobu. Cesc je podpisem, který v posledních letech nejvíce ublížil Barceloně. Není nejhorším podpisem. To je něco jiného. Nejvíce poškozujícím. 2011: Barcelona je nejlepší tým na světě. Někteří novináři dokonce polemizují o nejlepším týmu vůbec. Tehdejší trenér, Pep Guardiola, se z Arsenalu snaží podepsat odchovance Barcelony, Cesca Fabregase. Ten nakonec do klubu skutečně přichází. Svou kariéru u Blaugrana začal ideálně: přívalem gólů a asistencí, přičemž se zdá, že si velmi rozumí s Messim. Jenže. Způsobem této kooperace s nejlepším hráčem světa je od Fabregase velmi lehkomyslný. Rychle se ze zálohy vydává na výlety vpřed, čímž odkrývá okénka, která tým dělají zranitelným. Jakmile na tento fakt přijdou ostatní týmy (v řádu několika měsíců), začnou tato okénka (slabiny) v záloze využívat. Pep se tedy rozhodne posunout Cesca více do útoku. Tím barcelonský útok přichází o jednu ze svých největších zbraní: rychlost. Přední linie Barcelony je s Fabregasem o řád pomalejší. Cesc hraje z levého křídla, přičemž se stahuje velmi hluboko, kde překáží Iniestovi a doslova narušuje jeho hru a formu. Přestává také dávat góly.
Celá situace vyústí ve střídání proti Valencii, kdy je Fabregas stažen ze hřiště, následně prohodí několik slov s Guardiolou, který ho poté rukou naštvaně odhodí. Incident je sveden na přátelské postrkování, jelikož v záběru je zřejmé, že se Fabregas směje, nicméně všichni v klubu (a ti blízko kolem) vědí, že to tak není. Pep byl skutečně naštvaný. Nicméně, byl to právě Pep Guradiola, který tak usiloval o podepsání Fabregase a tak se musel pokoušet o to, aby tým fungoval i s ním. Neustále ho hrál a Cesc neustále pokračoval ve svých mizerných výkonech. Pouhou jednu sezonu poté, co byla Barcelona nejlepším týmem na světě, dokázala vyhrát pouze jeden pohár a Pep Guardiola rezignoval na pozici manažer FC Barcelony. Před tím než se Pep uchýlil k tomuto kroku, identifikoval Fabregase jako jednoho z hráčů, kteří by měli být v létě prodáni. Jenže to nebylo možné. Na klub byl příliš velký tlak. Cesc Fabregas představoval návrat ztraceného syna, navíc stál příliš mnoho.
Vynucená snaha nalézt Cescovi za každou cenu jakékoliv místo v týmu, ovlivnila hru a formu takřka všech ofenzivních hráčů Barcelony. Od zálohy až po útok. Nakonec, hráčem který byl tímto nejvíce zasažen, byl Thiago Alcantara. Thiago nastupoval i se Cescem na hřišti, ale rozhodně ne v takové míře, v jaké si zasloužil a v jaké nastupovat měl. To se nakonec týmu vymstilo i z finančního hlediska, jelikož Alcantara měl v kontraktu jasně vytyčené podmínky ohledně počtu nastoupení za FCB, pod hrozbou pokut při nedodržení.
2012/2013: Vzorec pokračuje. Fabregas je stavěn na všechny možné pozice, má několik dobrých zápasů, ale hlavně spoustu špatných. Co je ale nejhorší, za Cescovu nejlepší pozici je náhle považovaná tzv. "false 9" (tedy falešný útočník, termín spojený hlavně se španělským fotbalem, kdy tým nehraje na klasického útočníka, ale jeho místo zaujímá např. ofenzivní záložník či spíše podhrot; v anglické Premier League tento styl několikrát předvedl manažer Liverpoolu FC, Brendan Rodgers). Ale. "False 9" funguje nejlépe s Messim. Ten dokáže skvěle přihrávat, dávat góly, je rychlý, patří mezi nejlepší driblery světa a má vrozený instinkt zabijáka, co se poziční hry týče. Na druhé straně Fabregas dokáže skvěle přihrávat a... oh. Takže Cesc tráví nejvíce času znovu na levé straně. Iniesta, Pedro, Alexis Sanchez, ti všichni trpí. Ofenzivní linie Barcelony je napůl zmrzačená. Když je Fabregas posunut zpět do zálohy, prokazuje, že se stále neadaptoval a neustále podniká své lehkomyslné a sobecké výlety vpřed, aniž by myslel na tým. Barcelona v této sezoně sice nakonec dokáže získat titul, a to s velkým počtem bodů, ale nic si nenamlouvejte. Titul byl dárkem od Josého Mourinha. Mourinho zničil dynamiku a atmosféru v Realu Madrid tak důkladně, že se jejich tým titul vzdal již v prosinci. Pokud by královský klub vyvinul na Barcelonu byť jen minimální tlak, mohli bychom sledovat postupný rozpad Barçy. Tým vypadal křehce jako praské sklo. Cesc stále nenabízel nic než problémy.
Přichází léto a po loňské velké ztrátě je na řadě další. Klub se rozhodne prodat Thiaga, největší a nejpříslibnější talent barcelonského fotbalu. Celý obchod byl komplikovaný a nebyl způsoben jen nedostatkem herního času, který byl Thiagovi v Barceloně nabídnut. Ale Thiago se měl stát hlavním článkem našeho týmu. On měl být tím hráčem nové generace, nikoliv Cesc Fabregas. Thiago tak odchází do Bayernu Mnichov za polovinu jeho skutečné hodnoty. Na vině je jak předsednictvo klubu, tak Tito, který ho ani zdaleka nehrál tolik, kolik měl. Konečný důsledek je ale stejný a velkým důvodem jsou Thiagovy dva ztracené roky hraní a rozvoje, které mu svou přítomností zablokoval Cesc. A teď už k uplynulé sezoně.
Znovu, na začátku sezony, měl Cesc několik dobrých vln. Znovu sem tam vypadal po boku Messiho dobře. Nicméně nebyl ani druhou nejlepší možnou volbou na "false 9", tou byl Neymar. Díky jeho počáteční formě ho Tata neustále stavěl. Jenže "Fabregasův vzorec" se objevil i tentokrát. Pod Pepem Guardiolou byl tým Barcelony známý tím, že jeho vrcholné výkony přicházely koncem sezony. Přes leden a únor se mužstvo trápilo, ale příchodem března, dubna a května doslova explodovalo a dominovalo jak Španělsku, tak Evropě. To skončilo v sezoně 2011-2012 a Cesc Fabregas byl velkou příčinou. Víte, jeho vzorec byl totiž anti-Guardiolovský. Dobře začne, ale posléze upadá až propadne do průměru. To je vidět hlavně v pozdních důležitých zápasech, ve kterých jde o všechno a na hráče je vyvíjen velký tlak. Uplynulá sezona byla perfektním příkladem: Při El Clásicu na Bernabeu byl Cesc hrozný. Finále Copa del Rey? Příšerný! Oba dva zápasy Ligy mistrů proti Atléticu Madrid? Naprosto odporný! Po každém z těchto čtyř zápasu (ale i po mnoha zápasech před nimi) byl všeobecný konsensus jasný: Cesc Fabregas nepatří do základní sestavy FC Barcelony. On byl hlavní důvodem, proč se týmu nedařilo. Proč ten velkolepý stroj nefungoval jako dřív. Jedno z koleček zkrátka nevědělo, jak spolupracovat s ostatními tak, aby chod mašiny probíhal klidně a hladce. Pokaždé když byl vystřídán se herní projev zlepšil, ale vždy jen málo a vždy až příliš pozdě. Jeho výkony stály Barcelonu mnohá vítězství.
A tak je tu velké nic. NIC. Od nejlepšího týmu světa ke konkurentům v boji o titul týmů z Madridu. To vše během tří sezon. Ano, za touto situací stojí i velká spousta dalších faktorů, ale Cesc Fabregas byl a je jedním velkým batohem plným zklamání a problémů. V každé z po sobě jdoucích sezon hrál víc a víc a tým stále více upadal. Ano, další faktory, ale nepovažuji to za náhodu. Tato spirála směrem dolů začala v době, kdy Barcelona přivedla nazpět hráče, který již dříve nezapadl a nebyl chtěným. Klub ho koupil jen proto, že to byl skvělý hráč a myslelo se, že do Barcelony patří. Ale v tvrdé a nemilosrdné Premier League ztratil vše, co se FC Barcelona snaží hráčům od mala vštípit. Ztratil disciplínu a cit pro poziční hru, věci tolik potřebné pro dynamického záložníka Blaugrany. Nechává otevřená okénka tam, kde si je tým nemůže dovolit. Aby se tato okna zacpala a Cesc přesto zůstal v týmu, se manažeři pokoušeli přizpůsobit jiné hráče včetně Lionela Messiho tak, aby z Fabregase dostali více. Pokud hýbete jedním z nejlepších hráčů všech dob tak, aby se přizpůsobil někomu jinému, je načase aby ten někdo jiný odešel.
Na všechno zmíněné bych mohl zapomenout, mohl bych odpustit. Kdyby zde však byla byť jen jediná známka toho, že se Cesc Fabregas učí, že se adaptuje. Ale za tři sezony tu není žádná. Lidé o něm mluví jako o Xaviho dědicovi. Ano, Xavi se také hodně hýbe, ale velmi úsporně, velmi konzervativně (v rámci týmových náležitostí a pravidel), velmi chytře. Cesc se nazdařbůh vydává vpřed a nechává za sebou mezery, které škodí celému týmu. Nikdy nezapadne. A pokud se nedokázal poučit za tři uplynulé sezony, proč si lidé nyní myslí, že tak zvládne učinit za jedno léto? Je nutné si uvědomit, že Fabregas nemá stejné základy, jako ostatní hráči. Je vitráží v budově, která není kostelem. Krásným, ale nesmyslným kusem něčeho, co nezapadá do zbylé architektury.
Hráč za 40 milionů liber by měl být cítit ve velkých zápasech. Cesc je v nich nevýrazný a svou reputaci zachraňuje hat-tricky proti týmům jako Mallorca. A pak se lidé uchylují ke statistikám a ukazují na jeho góly a asistence. Jeho statistiky momentálně převyšují ty Iniestovy. Vyměnili byste je? Ani za mák. Cesc hrál v útoku či ofenzivní části zálohy po celé tři sezony. Když jsem zjišťoval, kdo za tu dobu dal klíčové góly (ty, které nás dostaly do vedení, dorovnaly skóre nebo dopomohly snížit výsledkový deficit), došel jsem u Fabregase k číslu 14. To je pouze o 4 góly více než dal Adriano a jen o jeden více než Xavi. Je to také o dva méně než dal Pedro a o celých 13 méně než vsítil Alexis Sanchez.
Po dalším výzkumu vychází najevo, že Cesc Fabregas ve svých třech sezonách v Barceloně, nastoupil během období od února do května k 62 zápasům. V nich vstřelil pouhých 5 gólů. V 74 % z těchto zápasů nevstřelil gól a ani na něj nepřihrál. Velice nelichotivá statistika. Momentálně se Fabregasovo jméno skloňuje s příchodem do Chelsea. Není příliš velkým tajemstvím, že José Mourinho Fabregase nechce, ale Abramovič naopak ano. Jak Mourinho, který se na defenzivu soustředí ještě více než barcelonské týmy, snese Fabregasovu nedisciplinovanost? Nechá ho jako velký podpis hrát v záloze podobně jako Guardiola a bude přihlížet tomu, jak jeho tým strádá? Nebo mu dokáže najít pozici, kterou jiní objevit nedokázali? A nebo je tento přestup posledním hřebíkem do rakve kdysi tolik velebeného fotbalisty? Výsledek se dozvíme již velmi brzy, protože ztracený syn, Cesc Fabregas, je s jistotou na odchodu z Barcelony. Sport píše jedny z nejkrásnějších pohádek ale ne vždy se šťastným koncem.
(Twitter: @LordMoloch)
